Lesem.

Antonín Klášterský

Lesem.
Od dávna les je přítel lásky a milující chrání rád, jim poví všecky staré zkázky, jež budí se v něm napořád. Ó, pojď, on krok náš stlumí mechem, on zakryje nás větvemi, až opojí se lásky dechem a ret náš na rtu oněmí! On všecky písně znít nám nechá a všecky květy voněti, on nezradí – to naše těcha – ni polibek, ni objetí! A šli a měli duši plnou té velké hudby souladu, až les je přikryl modrou vlnou při záři zlaté západu. 59 Však mně, když svrhnuv tíhu práce, tu za večerních šel jsem chvil, ten modrý zvonek, malý zrádce, to štěstí jejich vyzvonil. 60