Láska.

Antonín Klášterský

Láska.
Je první láska chudičká a čistá, jak bledý jarní chvějící se květ, vždy bojí se, že není dosti jistá, že probudila v duši nový svět. Však příliš záhy vypučel květ bílý, a tepla, síly dosud není v nás, tak v první bouři láska hlavu schýlí, květ spálí první jitra chladný mráz. Pak přijde láska, která plane divě, a ve všech žilách cítit její žár, tak hoří mák jen planý v zlaté nivě jak ona v žití všední suchopár. Však i tu lásku ostrá kosa setne, neb schladne sama v mlze jesenní, a ve tvá prsa v tiché kráse květné zabloudí láska – láska poslední. 67 Ta jenom květ, jejž tvoje jizba chrání kdes v teplém koutě nebo na oknech, dnes, zítra, denně, ano do skonání a ještě v rakev cítíš její dech... 68