Lesní motiv.

Antonín Klášterský

Lesní motiv.
To srdce není opuštěné, jež jenom jednou milovalomilovalo, a jak strom z jara v listí žene, tak v zeleň svou a v květy hnalo. Ach, přešlo všecko. Květy zvadly a opad’ list, jak vždy to bývá, a za jesenní mlhy schladlý se u lesa strom pozachvívá. A přešly všecky štěstí chvíle, kdy slza maně vstoupí v řasy, kdy líbají se ruce bílé, a kdy se hladí drahé vlasy. Ty chvíle a ty okamžiky, ten zápal a ti snové čistí, ty schůzky a ty teplé rtíky: to vše je jako spadlé listí. 28 Snad řekne kdo: Proč v suché strouze kol stromu toho listí hnije? A strom ten starý z něho pouze jak srdce z mrtvé lásky žije. 29