Obraz v lese.

Obraz v lese. – Paní Růženě Svobodové –
Starý obraz pověšený ve hlubokém lese, na červeném kmenu sosny, která k výši pne se, kolem les a les jen stojí, s věčným stínem, tmavou chvojí, sotva přes ten starý obraz slunce zamihne se. Ale pak v tom okamžiku paprskové záře Madonny zříš velkým smutkem poubledlé tváře, jak se v lesů stíny dívá, kde ni pták si nezazpívá, kde je ticho, ticho, ticho, jako u oltáře. Jak by koho v tmě a šeru hledaly ty oči, ale sem jen zřídka noha suchým listem vkročí, jenom kámen svrhnou skály – rány, slyš! – však z dáli, z dáli, nevíš, jsi-li na vrcholu, nebo na úbočí. 18 Zachvěješ se, nevíš, před čím – nebo les jen schladá? Lesy mlčí, přes koruny letí mraků řada, a ty letíš někam zpátky, do pověstí, do pohádky, v které poutník bloudí, bloudí a sám v lese padá. Ale pohled pod ten obraz, v květ, který žnou srpy, a v ty oči se slzami, modré jako chrpy, úsměv vrátí v jeho rysy, nebo, kde ten obraz visí, lidská srdce přec jen blízko – milují a trpí. 19