Píseň.

Antonín Klášterský

Píseň.
Zlatým prutem slunce šlehá, v trávě kvetou modré zvonce, píseň ptáků – lásky něha – nemá konce, nemá konce. Zlehka chví se haluz stromů, vzduchem tolik vůně táhne, chtěj či nechtěj – braň se tomu, ono ti to k srdci sáhne. A jestli tam ve hluboku utuhlo a stvrdlo cosi, změkne to a náhle v oku slzu máš jak krůpěj rosy. Vy, kterým květ opad záhy a jen trn zbyl k touze denní, nechoďte přes lesů prahy pro své lásky zapomnění. 14 V lese možno zvednout hlavu, s úsměvem se vrátit k práci, jako z rána když se v davu rozletují z lesa ptáci; Nový sen a píseň přísti, k životu most nový klenout, ve vzpomínek knize čísti – ale nikdy zapomenout! 15