Růže.

Antonín Klášterský

Růže.
Nádherné tmavé růže hlava sklání se níž a stále níž, ráno dnes byla ještě smava, nyní ji zvolna vadnout zříš. Za lístkem lístek padá dolů, neslyšíš ani tichý vzdech, budem’ se na ni dívat spolu, a ty svou ruku v mojí nech! Padají lístky, na zem’ kanou, je to jak kapek krve let, jako bych srdce s živou ranou potichu viděl krvácet. Planoucí srdce krásné ženy, hluboké srdce básníka; krásný ten květ je nachýlený, vůně však v prostor uniká. 69 Láska žen velká, myšlénky duchů, třeba hrob zapad’, prach se zved’, do dneška víří v našem vzduchu, do dneška plní celý svět! 70