Tak volno!

Antonín Klášterský

Tak volno!
Tak volno – tak volno – tak volno mi dnes! Je nade mnou nebe a přede mnou les, jenž dlouhý a vonný a šerý a něm, a já jsem tak docela ztracený v něm. A necítím bolesť ni vzpomínek hlod, to padlo kams na dno hlubokých vod, a kdybych měl říci, jak v duši mi jest, já musil bych výsknout až ku záři hvězd. Kam kráčím sám nevím a nechci to znát, je dost mi, že dýchám a že jsem zas mlád, a kdybych měl říci, co miluji, hned, já musil bych v náruč vzít celý ten svět. Jdu září, jdu stínem, jdu v hloubku i výš, ach, zdá se mi všecko, že chápu zde již, a řítím se v štěstí jak nebesy pták, jež modrá, tak modrá a bez oblak... 11