Píseň o slunečnicích.

Antonín Klášterský

Píseň o slunečnicích.
Nad plůtky zahrad blízko chaty, u strážných domků železnic, rád vídám, jak se tyčí zlatý květ zářných velkých slunečnic. Ty upřeně tak k slunci hledí a točí za ním velký zor, až pokryje se mraků šedí, kams zapadajíc za obzor. Tu v smutku skloní svoji hlavu a snad si vzdychnou potají, však vím, i ve snu v noci tmavu se slunci ve tvář dívají. A myslí si, jak zítra bude, a zdali přijde slunce zas, ty paprsky jak šípy rudé, ty zlaté blesky, čirý jas. 87 Ach, ať je den, ať plá a svítí a zláme všecky okovy, mám lásku k slunci, kráse, žití, ó slunečnice, jako vy! 88