Ticho.

Antonín Klášterský

Ticho.
Ticho, ticho, lesní ticho, hluboké jak zapomnění. Bez pohnutí staré duby, staré buky ční a stojí. A přec ve vás, tiché lesy, a přec ve vás klidu nenínení, jako není ani chvíli klidu v mladé duši mojí. Stále se tam něco chvěje, stále se tam něco děje, stále se tam něco vlní, stále se tam něco budí, sny a touhy, tuchy, přání, stará bolesť bez naděje, moře, moře nepokojné vlní se to v naší hrudi. A já usnu přece jednou, zajdou sny a touhy s nimi, budu spáti bez pohnutí, necitelné roven skále, a vy, lesy, bez oddechu budete zas nad jinými, kteří přijdou hledat poklid, bez klidu se chvěti dále..! 38