Píseň.

Antonín Klášterský

Píseň.
Vás, malí drobní ptáci, když letíte k nám zpátky, co padne a se ztrácí a mizí bez památky. Na dlouhé mořské pláni, na vrchů sněžné výši, a kdo to zavolánízavolání, to vaše slední slyší? My jdeme z jara lesem a posloucháme ptáky, a hruď se nám chví plesem, a slzou vlhnou zraky. Tak zrovna jako loni si trylkuje a pláče a stýská, výská, zvoní to malé drobné ptáče. 34 A myslím, myslím časem, jak bude mi as jednou, až s nové vesny jasem se noví ptáci zvednou. A v oblak budou splývat po dlouhých dobách zimy a budou zpívat, zpívat – a já – nebudu s nimi?! 35