Jitro.

Antonín Klášterský

Jitro.
Lesy se budí v modravé páře, krásný den v písni pták prosí, zbuď se, má duše, svět je pln záře, květiny plny jsou rosy. Co jich jen vstalo, zrakem kam klesnu, noha kam hne se a vkročí, věř, že se nad tím, ještě zpol ve snu, zarosí vlídné tvé oči. Vlídné tvé oči – květy dva svěží – přes které řasa hedvábná splývá, kde ten máj celý v zrcadle leží, odkud se něha tvá dívá. Zrosí se slzou v tichém tom štěstí, že to jde se srdcem v shodu, že vidíš kolem všecko jen kvésti u jednom velikém hodu. 77 Zrosí se slzou, soucit jež viní, který tě provází všude: kolik těch květů čistých jak nyní, kolik jich na večer zbude! 78