KDYŽ JARO ZPÍVALO.

František Kvapil

Jak veseli jsme byli, a žertů nemálo, jak smály se modré háje, když jaro zpívalo. Po stezkách rosných a tichých jsme šli luk zelení, nad námi jásalo slunce, stráň v květů plameni. – Pojď, volali jsme, Štěstí, ty strážce nedbalý! A za ruce vedli jsme se a Štěstí hledali. Kol rybníků a skalin náš veselý zvonil smích, kol chrp jsme šli a máků, však nezřeli jsme jich. Tvé oči byly tak zářné a jako noc tvůj vlas, pěl skřivan nad žitným polem, jak zlato každý klas. A strach jsme měli tak trochu, vždyť sami dva cestou jdem, kol ani živoucí duše, jen šírá kvetoucí zem. A marně voláme druha – kde Štěstí ukrylo hled ? Jen rty se setkaly naše – již u nás bylo hned.

Patří do shluku

chrpa, mák, klas, skřivan, jetel, srp, mez, cvrček, žito, koukol

38. báseň z celkových 384

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V KVĚTNOVÉM RÁNU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. VLČÍ MÁKY (Alfons Breska)
  3. říjnová pohoda (Stanislav Kostka Neumann)
  4. *** Šum našich řek mám rád a dumné rybníky, (František Táborský)
  5. Sonet v jarním jitru. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. KDYŽ JITRO PAPRSKŮ... (František Kvapil)
  7. Večerní dumka. (František Cajthaml-Liberté)
  8. Pastel. (Jaroslav Vrchlický)
  9. SKŘIVÁNCI. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Vlčí máky. (Alfons Breska)