*** Šum našich řek mám rád a dumné rybníky,

František Táborský

Šum našich řek mám rád a dumné rybníky, mně u nich pěje vždy oceán veliký. Kříž u cesty rád zřím a hrušku v širém poli, o palmách nádherných sním u nich po vůkolí. A řetěz modrých hor, tam v dálce malebný, mne vábí k rozletu, jak Kavkaz velebný. Jdu po mezi, kol klasy zrají v tichém ruchu, až leskne se to jen a jiskří v modrém vzduchu, jak nebes hruď svou žhoucí lásku leje v zem, v níž bzučí čmeláků a včel a mušek sněm. Jen sever mračí se – tím víc se vísky skvějí, s mým srdcem o rytířích Blanických si pějí, jak zrno zlatičké si cepem vymlátí, a třeba-li, i velkou lež jím pomlátí, jak zem ta stodolou Evropy celé byla, v níž pravda Páně poprvé se vymlátila. A duše zpívá si, a srdce hraje mi – já zamknul totiž trud svůj sedmi mřížemi.

Patří do shluku

chrpa, mák, klas, skřivan, jetel, srp, mez, cvrček, žito, koukol

261. báseň z celkových 384

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z pěšin a cest. (Růžena Jesenská)
  2. KDYŽ JARO ZPÍVALO. (František Kvapil)
  3. Polabině. (Jaroslav Vrchlický)
  4. V TRÁVĚ. (Adolf Brabec)
  5. Rád sevřené mám, krátké sloky (Antonín Sova)
  6. BÁSNÍKU „SLUNEČNÍCH HODIN“. (Petr Křička)
  7. PÍSEŇ. (Karel Toman)
  8. POLE. (Růžena Jesenská)
  9. PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  10. PÍSNIČKY. (František Serafínský Procházka)