Diblík.

Josef Václav Sládek

Dost co dělat měl jsem s čertem, polou v pravdě, polou žertem, ale proto přec méně mám než jiný strachu, když mne hezky bez poplachu vezme na konec. Jen když jeden, – srdce ždá si, – z veselé to bude chasy, která jaří svět; druha k vínu vítá s druhem, mezi rybami je pstruhem, mezi lidmi vznět. Když to bude jeden z šotků, který posed’ Lidku, Lotku, mužům láme vaz; smích a slzy víří v slapy, jako mušku pstruh, nás lapí, – pak ho vezme ďas. Když to bude motýl v růži, v mladých jiskra, pružnost v muži, včely med i hrot; kalných tůní šídlo bleskné, a do žití hudby teskné takt laškovných not. – Když to bude, – (teď bych věru do klepet pad’ Luciperu, – to bych nerad chtěl!) ten, – jenž zbude v zemi naší diblíkem, až satanáši půjdou do pekel.

Patří do shluku

basa, klarinet, housle, cimbál, smyčec, muzika, bas, šumař, hudec, nota

109. báseň z celkových 273

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Ladislav Quis)
  2. Píseň Krále Šalomouna. (Karel Sudimír Šnajdr)
  3. LXVII. Pikola hvízdá, (Adolf Heyduk)
  4. Marnost nad marnostmi. (Simeon Karel Macháček)
  5. XII. Poslední. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Má struna. (Václav Šolc)
  7. ŠUMAŘ. (Ludvík Lošťák)
  8. F. X. ŠALDA. (Bohuslav Květ)
  9. Blatno. (Adolf Heyduk)
  10. MYSTIKA KRVE (Otokar Fischer)