XII. Poslední.

Jaroslav Vrchlický

Ach, přestat v čas, jest pravé umění! Já napsal to kdys, dnes to plně cítím, skráň Apoll svěžím věnčí si jen kvítím, když v zraku, v číši tryská nadšení! Dlaň schromil bych, jež ve strun bouření by v nový chtěla jít boj s vlnobitím mé zmdlené duše, klidně s vlků vytím číš slední prázdním, tu číš loučení! Ne žebrat o soucit a o potlesk, já stát chci hrdý klidně pod stožárem, až s rachotem jej do vln srazí blesk. A vzepnou-li se za mnou jedny ruce, já vím, čí budou. – Proto žádný stesk, číš pukla – snad jsem ťuk’ si příliš prudce.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

basa, klarinet, housle, cimbál, smyčec, muzika, bas, šumař, hudec, nota

259. báseň z celkových 273

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Cymbál a housle. (Jaroslav Vrchlický)
  2. báseň bez názvu (Ladislav Quis)
  3. Accedia. (Jaroslav Vrchlický)
  4. TAEDIA. (Zikmund Winter)
  5. MYSTIKA KRVE (Otokar Fischer)
  6. Píseň šumařova. (Augustin Eugen Mužík)
  7. MOROUSNÍ PÍSEŇ. (František Serafínský Procházka)
  8. Finale. (Josef Svatopluk Machar)
  9. LXI. Smrt přišla k mému loži (Jaroslav Vrchlický)
  10. ŠUMAŘ. (Ludvík Lošťák)