JEST MALÁ MOJE OTČINA.

Josef Václav Sládek

JEST MALÁ MOJE OTČINA.
JEST malá moje otčina, tak maličká, tak rozrytá, div neroznesla už ji v svět ta nepřátelská kopyta. Vy pyšně na ni hledíte, jak ubohá je, nevelká, a mezi vámi místečka ta chudá nemá popelka. Jste velcí, slavní, úzký svět je pro ty vaše hrdiny, a ona z koutku hledí jen, jak vy děláte dějiny. A jen když přes ni pádíte, dá své vám krve potoky; ó, Bože, vždyť vy pány jste a my jsme jenom otroky. 38 Však my, ač vámi skupená sta let nás kryje mohyla, však my, – chci říct, – už slzu zas ta sprahlá země vypila.