NECHTE MNE BÝT.

Josef Václav Sládek

NECHTE MNE BÝT.
NECHTE mne být, vy dobří přátelé; co jsem, to jsem, a jsem-li bídný, ano! váš úsměv neshladí mi vrásku na čele, můj žal, – jím zábavy vám chvilky neubráno. Já nikomu jsem z vás nezkřivil vlásku, mne nenávidět nemůž’ nikdo z vás, jen vaši úsměvnou si nechte lásku, mně bude snáz’. Já jednu perlu měl, jíž můj byl život celý, já sám ji pochoval, a teď? – Jí tam je líp a vy jste na ni všichni zapomněli, a o mne brousíte svůj všední, nízký vtip. Nechte mne být, – svou bolest neprodám, mé perly chvit mi stačí v bledou skráň; nechte mne být jak uštvanou tu laň, já chci být sám. 71