DONĚ INEZ.
I.
DOŇO Inez, doňo Inez,
chystám se už psát vám dlouho,
ale nevím, co to bývá,
že mi péro padá z ruky.
A na ruku hlava padá
a na hlavu jako mraky,
a já nechám mraky táhnout
a já raděj myslím na vás.
Doňo Inez, jak se máte
tam ve staré Valencii?
Sedíte teď na balkonu,
hledíte, jak v noc se smráká.
Kolem háje oranžové
dýchají k vám snivou vůni,
na nebi se jiskří hvězdy
a pod vámi šumí moře.
A jak dole moře šumí,
od severu větřík táhne,
rosí květy oranžové,
či vám také oko vláhne?
87
Na severu bledý rytíř
hledí ven, jak v noc se smráká,
pod ním větrem podzimkovým
žluté, zvadlé šustí listí.
Neslyší on šustot listí,
neslyší, jak vítr táhne,
ale jest mu, jak by v prsou
dunělo mu velké moře.
A ty vlny v hruď mu bijou,
jako bijou v boky lodě,
když je plavec v polosnění –
a on jenom ruce spíná.
S nebe hvězda utrhla se,
vlny za ní kvílí: běda!
vrátí ji? – Ó, nenavrátí!
marně po ní ruce spíná.
Doňo Inez, doňo Inez,
až to moře uslyšíte,
neptejte se, usmějte se –
Je to všechno hračka prázdná!
II.
Napište mi, don Rodrigo,
slůvko zase, jak se máte,
napište mi slůvka čtyři,
jednu také píseň k tomu.
88
Nepište mi, don Rodrigo,
nic tom chladném o severu,
pište jenom čitelněji,
a kdo je ten rytíř bledý.
A ta vaše píseň budiž
tak, aby mne rozplakala,
a ten bledý rytíř budiž
tak, abych se rozesmála.
***
Takto píše don Rodrigo
doně Inez o svém zdraví,
takto píše don Rodrigo
doně Inez o rytíři:
Doňo Inez, Bohu díky,
letos jsem se nenachladil,
ale rytíř, doňo Inez,
přes zimu jest ještě bledší.
A když stojí na pavlánu,
stále ještě hledí k jihu,
odkud vlahý větřík táhne,
odkud přijde jaro s květy.
A ty jeho bledé tváře
rozkvetly už liliemi,
jen ty jeho oči hoří
stále jako hvězdy v zimě.
89
A ta píseň, doňo Inez,
není věru pro zasmání,
zpívá ji ten rytíř bledý,
v zem kdy víc než k jihu hledí:
„S jara přijde trochu lásky,
v létě přijde trochu snění,
v podzim přijde rozloučení
a kdo zbyl, ach ten je bídný!“
Neslyšíte, doňo Inez,
jak ta píseň světem táhne?
a kdo jednou zazpívá ji,
ten se jara nedopráhne!“
***
Takto napsal don Rodrigo
doně Inez vše, co věděl,
takto v záhon jarních květů
zapěl vítr od severu.