BOROVICE.

Josef Václav Sládek

BOROVICE.
STŘÍSKANÁ bleskem, zdraná od vichřice a zpola sklácena od severáku, kořeny ve skále a suky v mraku stará a drsná stojí borovice. Jas padne zřídka v její chmurné kštice; však zrumění se časem za soumraku, když, křídlem sražena jsouc od luňáků, v dol s větve sprchne plná semenice. Tak hledí v lada kamenná a šerá, a ve vichru a bouři neurvalé to hučí v kořenech: – „To už ta sterá!“ Však opodál, když jarem strůmek vzklíčí, tu vzdorně otřískané větve vztýčí, a zašumí to v nich: „Zas o krok dále!“