MRTVÁ ZEMĚ.

Josef Václav Sládek

TMAVOU nocí vichr duje polem, plání, jest to jako moře divé naříkání. Jako vrak když bouří pluje peřejemi a ty vlny tmou se valí k mrtvé zemi. Zaduje a zaburácí, hučí, kvílí, potom jak ta mrtvá země ztichne chvíli. Teď to lká a teď to volá teskně znovu, že by mrtví zbudili se na hřbitovu. Jen ti živí, jak tu spějí, nechtí žíti, přes ně dál se valí světa vlnobití. Duj, ty větre, v sluch jim houkni plnou hrudí, zalomcuj jim veřejemi, ať se zbudí!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

119. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Notturno o mrtvém kraji. (Julius Alois Koráb)
  2. 158. Hrůza. (Jan Petr Jordan)
  3. Proč k večeru se vlny mořské zvednou, ( H. Uden)
  4. Přítěž. (Jaroslav Vrchlický)
  5. V MRTVÉ ZÁTOCE. (Viktor Dyk)
  6. SMRT ILLUSÍ. (Louis Křikava)
  7. 78. Vůkol rokle k vraždě čnícý pluji (Jan Kollár)
  8. RESURRECTURIS. (Karel Dostál-Lutinov)
  9. LXXlll. Rovina nehnutých vod, kam dohlédne oko zamlhlou dálí. (František Leubner)
  10. Pohřeb na moři. (Irma Geisslová)