MRTVÁ ZEMĚ.

Josef Václav Sládek

MRTVÁ ZEMĚ.
TMAVOU nocí vichr duje polem, plání, jest to jako moře divé naříkání. Jako vrak když bouří pluje peřejemi a ty vlny tmou se valí k mrtvé zemi. Zaduje a zaburácí, hučí, kvílí, potom jak ta mrtvá země ztichne chvíli. Teď to lká a teď to volá teskně znovu, že by mrtví zbudili se na hřbitovu. Jen ti živí, jak tu spějí, nechtí žíti, přes ně dál se valí světa vlnobití. Duj, ty větre, v sluch jim houkni plnou hrudí, zalomcuj jim veřejemi, ať se zbudí! 265