O SAMOTĚ.

Josef Václav Sládek

O SAMOTĚ.
O samotě sedím v pozdní noční chvíli, myšlénky mé bludné venku s větrem pílí, chtěl bych zpívat píseň, jak ji vítr kvílí. Píseň bez nápěvu a žádnými slovy; jak ji vítr duje v opuštěné krovy a s poselstvím odtud letí na hřbitovy. Jako v noční chvíli Meluzína duje, u mrtvého syna matka ponocuje a jeho děťátku „nynej“ pozpěvuje.