TICHOUNCE, ZTICHA.

Josef Václav Sládek

TICHOUNCE, ZTICHA.
TICHOUNCE, zticha, tak tiše v soumraku usíná zem, větřík jen travinou dýše, červánky loučí se s dnem; než hvězdy zaplanou s výše, skloň hlavu na srdci mém. Zlehounka, z lehka tak chýlí nad horský potok se květ; slyšíš, ty květe můj bílý, srdcem to bouřit a chvět? slyšíš, jak zalkalo chvílí, ke rtu jak tiskne se ret? Ten sladký okamžik snění mne blažit, nech jej, ó, nech! v mých prsou utiší chvění, tvůj klidný, dětinný dech; a svět ať v ráj se ti mění v tvých čistých, andělských snech! 337

Kniha Spisy básnické 1 (1907)
Autor Josef Václav Sládek