HVĚZDY.

Josef Václav Sládek

HVĚZDY.
ZÁŘNÉ hvězdy na nebi, plné tiché veleby, k tmavomodrým výšinám co mne, hvězdy, táhne k vám? Na poušti i na moři poutník s vámi hovoří, vězeň, zbuzen luzným snem, pohlédne k vám s úsměvem. Na dobro i zločiny s nebes tmavé hlubiny váš se line jas a třpyt v naše boje i v náš klid. 363 Na kolébky, každý hrob svítily jste od pradob, přes poslední hrob i žal vy budete svítit dál. Němé, velké, bez rmuti na nebeském klenutí samy jste, jak člověk sám; – a přec nás to táhne k vám.