MATCE ZEMI.

Josef Václav Sládek

MATCE ZEMI. (Janu Veselému.)
V své lůno přijmi nás, ó Matko Země, až shasne to, co v nás se zove žití, jak suchý bereš list, neb zvadlé kvítí. Ty’s dala vše, a vše se k tobě vrací; květ neptá se, zdaž znov’ se porozvije a list na ňadrech tvých pokojně hnije. 403 My nevíme, zda víc jsme, nebo méně, však ty jak máť si vlídně vedeš s nimi a měkce pokrýváš je sněhem zimy. Z nich jarem necháš nové klíčit sémě – Ó Matko! – jen jak je, v té žití práci nech být nás, mřít, – nech čekat spokojeně. 404