VĚKY JDOU A MIZÍ...

Josef Václav Sládek

VĚKY JDOU A MIZÍ...
VĚKY jdou a mizí, nepřehledný tém, – mrav a řády cizí proměňují zem. Věky jdou, vše míjí, změnily i nás, ale našich šíjí nedotknul se čas. 470 Tvrdy jsou a vzdorny; spíš’ ve skále hloh, povrch země korný povolit by moh’. Tak stojíme tiše, svoji, každý kloub, šíji stále výše a kořeny hloub’.