PANTÁTA ZE MLÝNA.

Josef Václav Sládek

PANTÁTA ZE MLÝNA.
PANTÁTA ze mlýna u naší louky hezky mne pozdravil, byl plný mouky. Hezky mne políbil, když se chtěl loučit, když už to udělal, neměl mne moučit. Ba, měl se pantáta podívat radši, jak se tam nad mlýnem blýská a mračí. Však už to viděla ta panímáma, spustila veliké stavidlo sama. Ubohý pantáta co tu měl škody od toho stavidla, od velké vody! 24