JSME K BOJI ODSOUZENI.
JSME k boji odsouzeni!
nuž, budem dál se rvát, –
jak osudem to dáno,
tak nutno už to brát;
jak osudem to psáno,
tak nutno už to číst –
co na tom, víc či méně
že zas o černý list!
Jsme k boji odsouzeni,
však ne, kde pot a krev
na naši tekly líchu,
jen sbírat zrno z plev;
a pohozenou skývu
jen jísti hezky tich,
a co je právo všude,
by u nás bylo hřích.
Co na tom, dnes kdo seje,
co na tom, dnes kdo žnec,
ta naše česká půda
je naše, naše přec!
Stát v boji o věk déle,
to je už jeden plat; –
náš prapor klesne k zemi
jen s tím, kdo na ni pad’.
Jen vzhůru, vzhůru, vzhůru!
a každý ve svou zbraň!
kde hrdé české srdce,
kde hrdá česká dlaň.
145
Sic domluvila děla
a zlomen byl náš cep,
však tvrdá ruka zbyla
a vzdorná česká leb.
A právo zbude právem
a lstí zůstane lest,
kde vroucí láska v srdci
a na čele kde čest.
Svou láskou vlasti štítem
a prací její hrad: –
tak věky jsme tu stáli,
tak dál tu budem stát!