VZDECH.

Josef Václav Sládek

VZDECH.
NEŽ na počátku Bůh děl: Světlo buď! a slunci, hvězdami se nebe mží, stoup’ za soumraku na zem Otec lží a svoje símě nasil v její hruď. I rostlo výš’ a výš’, až odnikuď pro listí spletité a pro hloží tvář nebes nespatřit, – a odnoží se chytil pýr i v lidských srdcí rmuť. Tu z hloubí jedněch prsou stesknul vzdech a silou neznámou hned v orkán vzrost’, že zachvěl se strom smrti v kořenech a každý suk a každý letorost; a k nebi průlinou, jak strom se sklání, šla modlitba a k zemi slitování. 224

Kniha Spisy básnické 2 (1907)
Autor Josef Václav Sládek