DĚTI.

Josef Václav Sládek

DĚTI.
ZE hlubin věčna, v světa rmut a hřích vás boží ruka posílá, ó děti, co bílý květ i na trnové sněti, co čistou bystřeň do vod zkalených. 226 My ubláceni jdem po cestách zlých, před sebou bázeň, vinu ve zápětí, až klesáme svých model do objetí vždy nový zástup duší ztracených. My jdem, však za nás přicházíte zas vy v rouchu labutím: je v krátké době prach střísní též; – kéž méně nežli nás! však to, že posílá vás v žití luh tak čisty, znakem jest, že lidstvo Bůh chce pozvednout a pozvedne kdys k Sobě.