UBÍRÁM SE Z TOHO SVĚTA.

Josef Václav Sládek

UBÍRÁM SE Z TOHO SVĚTA.
UBÍRÁM se z toho světa, už je tady po všem veta, marné vaše naříkání, já už tady nemám stání. Předivně a přetajemně ruka Páně dotkla se mě; přistoup’ anděl k mému loži, odvádí mne v město boží. Podivně to město leží, topole jsou místo věží, černá zem kde vykopána, to je k tomu městu brána. Každého tu jíti mrazí, ale jenom tak se vchází; tělo u brány se nechá, duše k Hospodinu spěchá. 327 Hlahol trub až zavzní k Soudu, tělo protrhne tu hroudu, milostiv jí buď, ó Pane, po pravici Tvé ať stane! Amen.