UBÍRÁM SE Z TOHO SVĚTA.

Josef Václav Sládek

UBÍRÁM se z toho světa, už je tady po všem veta, marné vaše naříkání, já už tady nemám stání. Předivně a přetajemně ruka Páně dotkla se mě; přistoup’ anděl k mému loži, odvádí mne v město boží. Podivně to město leží, topole jsou místo věží, černá zem kde vykopána, to je k tomu městu brána. Každého tu jíti mrazí, ale jenom tak se vchází; tělo u brány se nechá, duše k Hospodinu spěchá. Hlahol trub až zavzní k Soudu, tělo protrhne tu hroudu, milostiv jí buď, ó Pane, po pravici Tvé ať stane! Amen.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

178. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SAMOTA (Jaroslav Vrchlický)
  2. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  3. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  4. KLEKÁNÍ. (Karel Dostál-Lutinov)
  5. SVATÝCH PETRA A PAVLA (František Odvalil)
  6. KRALEVIC (Alfons Breska)
  7. V MÉ NOCI MĚSÍC NESVÍTÍ... (Roman Hašek)
  8. VERŠE SAMOTÁŘE. (Emanuel Čenkov)
  9. Prohlášení, že náš nejmilostivější Král František po nebezpečné nemoci uzdraven jest. (František Alexandr Rokos)
  10. CESTOU. (Josef Merhaut)