SVATÝCH PETRA A PAVLA

František Odvalil

Matičko černá, vřavou millionů se prodrat chci na věrná prsa tvá, můj hlas v tvůj chorál, ve hlahol tvých zvonů na tebe rosu nebes svolává. Hle, šílí svět. Jak vzteklí psi se dáví, jest zbytek citu dávno setlelý. To byli ti, jichž kameny kol hlavy ti často v záští krutém fičely. A ty tu stojíš – Jediná, jež zbývá, kdy schvátil všecko pekelný ten vír, a skála tvá se v bouřné moře dívá, a zvony znějí: pokoj, lásku, mír! Ó matko, matko, děcky zneuctěná a zneužitá od všech padouchů, bolestnou láskou duch můj k tobě stená a stírá bláto, jež máš na rouchu.

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

460. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  2. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  3. Dokonánoť jest! (Jan Pelíšek)
  4. VEČERNÍ ZVONY. (Augustin Eugen Mužík)
  5. UBÍRÁM SE Z TOHO SVĚTA. (Josef Václav Sládek)
  6. Zvony. (Emanuel z Čenkova)
  7. KLEKÁNÍ. (František Taufer)
  8. MÁ PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Noc. (Beneš Doubravský)
  10. Zde se vrhám – (Václav Antonín Crha)