Zde se vrhám –

Václav Antonín Crha

Zde se vrhám, tebou odchované robě, na svou tvář v tvém chrámu, velká matko má: rci, kde dlí ta kněžka, zasvěcená tobě světice má, anjel – dívka milená? Od tebe ji žádám, vyrvanou mi děvu, navrať ten, co v lůně tvém dlí, svadlý květ: jen smrt jednou svléká lup svůj z těl oděvu, ty však přírodo, ty dáš vždy život zpět!“ Tak jsem volal, lkal svůj žal tajemné noci, žhavá rosa slzí polila mou tvář, – – tu se hnuly sféry všehomíra mocí, že jde blíže, soustrast jevíc, slunka zář. Obor sklesl v dumné utišení znova, a ve tichém ranních vánků zachvění tajemná mi východ zašepotal slova: „doufej, příroda Tvou tužbu vyplní!“

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

277. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  2. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  3. Sen nejsladší, Ty ke mně sestupuješ (Xaver Dvořák)
  4. KLEKÁNÍ. (František Taufer)
  5. HRANA ZVONÍ... (František Kvapil)
  6. O matko svatá, přírodo, (Jiljí Vratislav Jahn)
  7. VEČERNÍ CHVÍLE. (Jan Červenka)
  8. SVATÝCH PETRA A PAVLA (František Odvalil)
  9. VERŠE SAMOTÁŘE. (Emanuel Čenkov)
  10. Prohlášení, že náš nejmilostivější Král František po nebezpečné nemoci uzdraven jest. (František Alexandr Rokos)