MLČENÍ.

Josef Václav Sládek

JAK děcko, když mu někdo hračku vzal, my vzkřiknem, když nás první stihne žal. Když rána za ranou nám srdce kruší, ulevujeme slzou těžké duši. Pak slovo k příteli rty hlesnou tu a tam, – ač díme si: Jest nejlíp trpět sám. Tak vzkřikem, slzou, slovem, chvějným rtem dál k mlčení, – však marně, – bojujem. Až samo ve své velké velebnosti se teprv nad hrobem nám rozehostí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ježíšek, jesličky, betlém, jesle, jezulátko, herodes, oslátko, děťátko, vánoční, vánoce

249. báseň z celkových 267

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. II. Chlapec jako bludné dítě (Josef Václav Frič)
  2. RAJSKÁ LEGENDA (František Odvalil)
  3. Mému rodišti. (Ferdinand Tomek)
  4. VÁNOČNÍ PÍSEŇ (Jan Opolský)
  5. Dítě. (Jaroslav Vrchlický)
  6. SEN DĚTÍ. (Antonín Klášterský)
  7. Štědrovečerní motivy. (Xaver Dvořák)
  8. Stesk. (Bohuslav Čermák)
  9. Juž kolébkou se stalo srdce mé, (Xaver Dvořák)
  10. Hračky. (Karel Babánek)