MLČENÍ.

Josef Václav Sládek

MLČENÍ.
JAK děcko, když mu někdo hračku vzal, my vzkřiknem, když nás první stihne žal. Když rána za ranou nám srdce kruší, ulevujeme slzou těžké duši. Pak slovo k příteli rty hlesnou tu a tam, – ač díme si: Jest nejlíp trpět sám. Tak vzkřikem, slzou, slovem, chvějným rtem dál k mlčení, – však marně, – bojujem. Až samo ve své velké velebnosti se teprv nad hrobem nám rozehostí. 372

Kniha Spisy básnické 2 (1907)
Autor Josef Václav Sládek