Osiřelé.

Josef Václav Sládek

Osiřelé.
Své malé ručky rozpíná k té tváři cizí, jež usmívá se na ně, ta slabá, v život se deroucí květina – jen ráda, slunce svitne-li, byť maně. Ty dnes to nevíš, duše nevinná, ty malý květe pnoucí se kol hloží, jak měkká jest – jen náruč matčina. Tvá matka dnes již v chladné dřímá loži. Však poznáš to, co lidská láska značí, až velké budeš a tvá hlava vtlačí se v chladný její rov – v tom hořkém pláči! 38

Kniha Světlou stopou (1881)
Autor Josef Václav Sládek