Osiřelé.

Josef Václav Sládek

Své malé ručky rozpíná k té tváři cizí, jež usmívá se na ně, ta slabá, v život se deroucí květina – jen ráda, slunce svitne-li, byť maně. Ty dnes to nevíš, duše nevinná, ty malý květe pnoucí se kol hloží, jak měkká jest – jen náruč matčina. Tvá matka dnes již v chladné dřímá loži. Však poznáš to, co lidská láska značí, až velké budeš a tvá hlava vtlačí se v chladný její rov – v tom hořkém pláči!

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

283. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Markétka. (Antonín Klášterský)
  2. Drahé matičce. (Jaroslav Tichý)
  3. POZDNÍ LÍTOSŤ. (Emanuel z Čenkova)
  4. MATEŘÍDOUŠKA. (Bohdan Kaminský)
  5. PÍSEŇ KVĚTINÁŘKY. (Bohdan Kaminský)
  6. BALLADA Z MANSARDY. (Bohdan Kaminský)
  7. DÍTĚTI. (Fred Grygar)
  8. V. „Jenž ukřižován býti ráčil.“ (Xaver Dvořák)
  9. Kantáta ku sté ročnici narození Pavla Josefa Šafaříka. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Příteli, který oslepl. (Bohdan Kaminský)