POZDNÍ LÍTOSŤ.

Emanuel z Čenkova

Když byla’s živa, matičko má, já málokdy se tobě svěřil, já zhrdal často krbem doma, v dálavě s osudem se měřil. Když přilétaly strastí roje a vítr nepřízně mne honil, já málokdy na srdce tvoje jsem pro útěchu tvář svou sklonil... A teď, když, matko, zmizela jsi, rád bych se svěřil se vším lkavě, tvé posvátné bych líbal vlasy a plakal – plakal usedavě.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

857. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Drahé matičce. (Jaroslav Tichý)
  2. KÉŽ BYS, TY MÁ MILÁ... (Bohdan Kaminský)
  3. VITORAZSKO, VITORAZSKO! (Xaver Dvořák)
  4. Matka. (Beneš Doubravský)
  5. II. (Vážná serenada.) (Jaroslav Vrchlický)
  6. STÍN. (Emanuel z Čenkova)
  7. Matce! (Xaver Dvořák)
  8. MATEŘÍDOUŠKA. (Bohdan Kaminský)
  9. POLIBKY. (Otakar Auředníček)
  10. Markétka. (Antonín Klášterský)