Suchá větev.

Josef Václav Sládek

Suchá větev, jak se sklání, kdo by o ni s jara dbal? nemaje co vzíti na ní i ten vítr letí dál. Listy žádné, květy žádné, ač jich plna každá snět; má jen květ, co na ni padne, a ten vítr vezme hned. Ni té rosy, list co smáčí, její snětě neznají, opuštěné hnízdo ptačí to je vše, co zbývá jí. Sadař kolem chodí denně, zapomenul na ni tam; počká s ní až do jeseně, neb ji vítr zlomí sám. Vlaštovky jen usedají tam, když západ zahoří, a o dálném, dálném kraji sladce tak jí hovoří.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

95. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VZPOMÍNÁNÍ. (Josef Václav Sládek)
  2. VCHOD ZAMLKLÝ LIST RÉVY OBEPÍNÁ... (Karel Babánek)
  3. Requiescat! (Xaver Dvořák)
  4. XIII. Listů vzdechem, květů dechem, (Jaroslav Vrchlický)
  5. Sychrovský park. (Bohdan Kaminský)
  6. DEN BEZ TEPLA. (Karel Babánek)
  7. Vzpomínka. (Josef Václav Sládek)
  8. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Strom vyvrácený. (Xaver Dvořák)
  10. Lesní motiv. (Antonín Klášterský)