Suchá větev.

Josef Václav Sládek

Suchá větev.
Suchá větev, jak se sklání, kdo by o ni s jara dbal? nemaje co vzíti na ní i ten vítr letí dál. Listy žádné, květy žádné, ač jich plna každá snět; má jen květ, co na ni padne, a ten vítr vezme hned. Ni té rosy, list co smáčí, její snětě neznají, opuštěné hnízdo ptačí to je vše, co zbývá jí. Sadař kolem chodí denně, zapomenul na ni tam; počká s ní až do jeseně, neb ji vítr zlomí sám. Vlaštovky jen usedají tam, když západ zahoří, a o dálném, dálném kraji sladce tak jí hovoří. 55