Čtyři bohatýři.

Čtyři bohatýři. Karlu V. Raisovi.
Kdys čtyři bohatýři jsou vyjeli si z Čech, to v kápi mnich, a měšťák a v zbroji statný lech. A čtvrtý, – odpusť, bože, mu bohatýrský los! – byl Honza, český Honza a pěšky šel a bos. Vzal režný bochník chleba a uzel na ruku a máma po dědkovi mu dala hazuku. – Kdys čtyři bohatýři jsou z Čech vyjeli ven a slíbili, že vrátí se domů v rok a den. Mnich obrátil se k jihu a dojel v svatý Řím, tam dostal zlatou mitru a vlasť mu byla dým. 123 A lech kdes na severu na králův přijel hrad a proti vlastní zemi šel za erb vojovatbojovat. A měšťák na západu si hezkou ženu vzal, za její těžké věno i řeč jí zaprodal. – Náš Honza, český Honza šel rovnou slunci vstříc, tam dvé měl rodných bratří, však nedali mu nic. Pak v sever, jih a západ jej vede bludný krok, tam bylibyli, by ho ctili na víc než den a rok. A slibovali kmenty a zlata na ruku, jen když jim Honza prodá tu českou hazuku. A slibovali dvory a čeleď v zástupu, jen když jim zapomene na rodnou chalupu. Však Honza tvrdou kůrku si vytáh’ z uzlu ven 124 a sedl sobě na mez a plakal, plakal jen. Co jsou mu panské dvory, a čeleď, zlata lesk, když utrhne mu srdce ten po domovu stesk! A Honza, český Honza jen stále říkal: „Ne!“ A domů šel, – a zbude tam do soudného dne. 125