Jeseň.

Josef Václav Sládek

Jeseň.
Klas odvežen a pokoseny trávy, však na rolích zas pučí oseň mladá a stkvěje se i přes šednoucí lada v chudobce pozdní rosy démant žhavý. Den jako z jara slunný, usmívavý: v tom větru ostrý van a listí padá a s mráčku, aniž kdo se toho nadá, sněhová vločka „Jeseň je!“ ti praví. Tak v životě. – Svou máme doma sklízi, však nedbáme, neb slunce mladých let nám ještě zlatí mnohý pozdní květ. Tu někdo řekne: Stár! – Sníh do zeleni. Je podzim; – květy tvé jsou lidem cizí; ty jdi, – zem čeká nové na osení. 26