Janu Nerudovi.

Josef Václav Sládek

Janu Nerudovi. V srpnu 1891.
Zde silný pad’ po těžkém boji mnohém. – Stesk tichne, na brvách schne slza v trysknutí... Ó vůdce, vůdce náš, to němé dává s Bohem ti bojovníků řad, – jen v ruky stisknutí. Nad prsa vychladlá svůj prapor kloní pluky, z pod tvého řine krev, jak sníh se čelo stkví: ty české barvy smrt ti nevyrvala z ruky, jež tebe vedly v boj a kynou k vítězství. Krev srdce za tvůj lid, sníh čela v boji žití, ó vůdce, vůdce náš, jak ležíš tu tak tich, „V před!“– bouřným pochodem tvé velké srdce bíti tvých věrných slyší tém z těch prsou mohutných. Až budou zástupy kol tvého táhnout rovu a zazní v český luh to břeskem od polnic a písní svobody řeč bude děl a kovu: tvé srdce železné jí bude dunět vstříc. 95