Zlatá číše.

Josef Václav Sládek

Zlatá číše.
Té číše žití nedržím se křečovitě a pryč ji neházím jak rozmazlené dítě, když, dřív co vršito, je dopito. I prázdný pohár má, když zlatý byl, své vnady, třpyt zjevů minulých mu na dně vidět všady tak skvoucích jako dřív, jak hledíš sniv. Sny opřádán tak duch se do nich vhříží, že nezří Stín, jenž soumrakem se blíží a vlídně z ruky číš ti vymk’, než zvíš. 97