První políbení.

Josef Václav Sládek

První políbení.
Stín modrých lesů hloubí se a hloubí, svit hasne; perleťovém na blankytu, hle, první hvězdu v tetelivém třpytu jak démant v čelence, jíž skráň si vroubí noc v krátkém sňatku s dnem. – Houk’ doupňák v doubí a stín se mih’; – teď váhá v stromů krytu; vzkřik tlumený a rosném na pažitu dvé rtů se v prvním políbení snoubí. Ó pouto srdcí láskou posvěcené! Ó blaženosti, která nemá slova, an všechen život duše v duši mizí; jak čistě nad tebou se nebe klene a celý zemský svět je ti tak cizí! a září jen ta hvězda démantová. 10