Vy oči.

Josef Václav Sládek

Vy oči.
Sníh na všem venku, mráz je a chlad, na stromech třpytí se jíní, však vesny paprslek slunečný pad’ zas prvně na stěnu v síni. Tam obraz vybledlý visí tak tich, hruď chví se, jak ho jen zočí; – ten zlatý paprslek ve vás se mih’, vy oči, tesklivé oči! Zapadlý život probouzí zas, tak dávno, dávno už shaslý, umrzlé slzy, úsměvu jas v těch brvách jak by se třásly. A tak ten paprslek do síně vpad’, jak duch když potichu vkročí. – Ó na všem už jíní mráz je a chlad, vy oči, tesklivé oči! 63