V zimním soumraku.

Josef Václav Sládek

V zimním soumraku.
Chocholouš stýská na dvoře, střechy jsou šedivy mrazem, nebe je šedé oblaky, sníh zvolna polétá na zem. Zamženým oknem dívám se ven, kde stojí bezlistá líska; jde soumrak v prosincový den, – chocholouš stýská. Co nám zde v teplé světnici, jsme jako v hnízdečku v peří, vesele v kamnech praská louč a plápolá večerní šeří; na plotně doutná jalovec, jablíčko na peci zpívá a je nám tak milo a teskno přec, jak venku se stmívá. Stmívá se valem, jak ten sníh se měkce na střechy sází; to chvíle, kde se vzpomíná těch, kteří u krbu schází, kde vzpomíná se dávných let a každé blažené chvíle – chocholouš stesknul naposled, sníh na vše padá tak bíle. 98