Slunce na západu.

Josef Václav Sládek

Slunce na západu.
Jest na západu moje slunce nyní, na západu se s moře krajem stýká, sláň příbojová k domu žití stříká a tmavá peruť jako mrak jej stíní. Pad’ ještě pablesk do pustnoucích síní, krok něčí jde a prázdnem duní, zniká; teď zrezavělý zámek uzamyká a všem, kdož kolem jdou, dům strachem činí. Ó slunce mého žití! – jak se chýlíš, či shasneš ve tmách jako jiskra žhoucí, neb samo nesmrtno (snad doufám příliš), síň jinou ozáříš, kde ze tmy nitra dnes nezrozené srdce čeká jitra a mé jak stichne, poprv začne tlouci? 18