Slunce na západu.

Josef Václav Sládek

Jest na západu moje slunce nyní, na západu se s moře krajem stýká, sláň příbojová k domu žití stříká a tmavá peruť jako mrak jej stíní. Pad’ ještě pablesk do pustnoucích síní, krok něčí jde a prázdnem duní, zniká; teď zrezavělý zámek uzamyká a všem, kdož kolem jdou, dům strachem činí. Ó slunce mého žití! – jak se chýlíš, či shasneš ve tmách jako jiskra žhoucí, neb samo nesmrtno (snad doufám příliš), síň jinou ozáříš, kde ze tmy nitra dnes nezrozené srdce čeká jitra a mé jak stichne, poprv začne tlouci?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

14. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KRAJINA. (Antonín Klášterský)
  2. MELANĚ (Božena Benešová)
  3. VEČERNÍ RONDEAU. (Božena Benešová)
  4. Melodie. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Smutné večery. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Po smrti. (Bohdan Kaminský)
  7. TERCINY. (Jaroslav Goll)
  8. V POSTOJNĚ. (Antonín Klášterský)
  9. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  10. Západ slunce Léta Páně... (Viktor Dyk)